Pár slov o historii a standardu plemene
Původ bernského honiče a ostatních švýcarských honičů sahá hluboko do minulosti. Jejich předchůdci žili na území dnešního Švýcarska už v dobách antického Říma a někteří autoři usuzují na jejich spřízněnost s loveckými psy původního keltského obyvatelstva Evropy.
Byli určeni pro lov v členitém horském terénu a jejich úkolem bylo doprovázet pěší lovce. Výskyt zvěře oznamovali typickým daleko slyšitelným hlasem, původně ve smečkách, později začali být používáni k samostatnému lovu. Z 15. století pochází jednoznačné písemné zprávy, které hovoří o „známých švýcarských honičích“ a vyzdvihují jejich „dobrý nos a jistotu na stopě„. Oblibu získali nejen ve Švýcarsku, ale také v Itálii a Francii.
Koncem 19. století dospěl chov švýcarských honičů do kritického stavu. Téměř neexistovaly čisté linie, proto v reakci na situaci byl ve Švýcarsku v roce 1903 založen speciální klub pro honiče. Začal se skupováním zbylých psů a předával je lovcům, kteří měli zájem s nimi pracovat. Klub sestavil i zkušební řád s požadavky na práci psů. Záchranu plemene komplikovaly i společenské změny, v důsledku kterých došlo k zmenšování loveckých revírů a tím ke změně způsobu lovu, což v roce 1906 vyústilo v zákaz lovu zvěře s vysokonohými honiči. Pod tlakem nových podmínek bylo rozhodnuto o nahrazení honičů střední velikosti nově vyšlechtěnými krátkonohými varietami. Každý „vysokonohý švýcar“ má tedy svůj malý protějšek (bernský honič dokonce i v hrubosrstém provedení).
Následkem omezování chovu některé variety švýcarských honičů zcela vymizely. V roce 1933 byl vydán jednotný standard společný pro čtyři základní barevné rázy, které známe dodnes:
| Bernský honič | bílá v kombinaci s černou a pálenou |
| Jurský honič | černá v kombinaci s pálenou |
| Luzernský honič | modrá, silně skvrnitá v převážně černé s pálenou |
| Švycký honič | bílá v kombinaci s oranžovou |
Standard švýcarských honičů F.C.I. č. 59/28.06.2002 je k dispozici ke stažení na stránkách ČMKU, zde.
Chov bernského honiče v České republice
V České republice se bernský honič objevuje v roce 1992, kdy jako první do chovatelské stanice z Českého lesa přivezl tři jedince pan ing. Miloslav Holub. O rok později se u nás v prvním vrhu podařilo odchovat devět štěňat. V současnosti je podle statistik českého Klubu chovatelů švýcarských honičů ročně odchováno několik desítek štěňat, např. v roce 2020 to bylo 10 vrhů. To, že se berňákům v Čechách daří celkem dobře, je zřejmé pokud český chov porovnáte se statistikami chovu ve Švýcarsku na stránkách Švýcarského klubu honičů, kde je pro rok 2020 uveden odchov pouze tří vrhů, zde.
Zdroj: (upraveno, kráceno)
Švýcarští honiči, autor Stará Olga. Pes přítel člověka. 12/2000, roč. 45, s. 14-16. ISSN 0231-5424
Švýcarští honiči. A jak se v nich vyznat, autor Smrčková Lea. Pes přítel člověka. 10/1994, roč. 39, s.10-13. ISSN 021-5424
